Audio Relaxace

V rámci natáčení pravidelných pořadů Ivety Kováčové s doktorkou Vereckou v Ethno rádiu v průběhu roku 2010 vzniklo pásmo rozhovorů, rad a relaxací týkající se možnosti alespoň částečného “samoléčení” některých psychických problémů doma, bez návštěvy odborníka.

Naďa Verecká vzkazuje, aby si ti lidé, kteří zpočátku u relaxací nic moc neucítí, si z toho nic nedělali a nesnažili se za každou cenu něco cítit; pokud budou techniku či poslech relaxace v průběhu dalších dní opakovat, zjistí, že jejich vnímání vlastního těla a jeho reakcí  je stále citlivější a efekt silnější. Schopnost najít v sobě zdroj svého léčení má každý, jen cesta může
být různá a různě dlouhá.
Stejně tak je třeba být trpělivým u  některých technik uvedených v pořadech; některé fungují okamžitě, některé potřebují několikrát zopakovat, než se vytvoří dobrý podmíněný reflex.
Pokud jsou potíže posluchačů hlubšího a déledobějšího rázu, pak techniky a relaxace jsou jen pomocné a je rozhodně vhodné navštívit doktorku Vereckou (případně jiného odborníka) osobně.

Zde jsou uvedeny jednotlivé relaxace, vzniklé nejen při příležitosti natáčení pořadu. Přejeme příjemný poslech.

Nesnaž se
Vždyť vlastně nemusíš dělat vůbec nic. I v téhle chvíli přece žiješ, když nic neděláš. Jenom tak se dívej, jenom tak buď – bez důvodu, bez cíle, bez snahy. Ticho tě zaplaví, a v tom tichu tě uslyší někdo hluboko v tobě. Někdo, kdo si všimne, co je opravdu důležité. Co je pod cílem, co je pod snahou. Teď chvíli jenom tak prostě buď – a stojíš ve světle a sám jsi světlem.

Zpomal
A někdy stačí prostě jenom zpomalit. Zavřít oči a jenom si tak být. A v těle se začne rozprostírat ticho. Ticho, které jen tak je, bez ohledu na cokoli, co se děje v okolí. Člověk si pak pluje ve svém vlastním tichu, ve svém vlastním prostoru, velkém a volném. Pluje volně, tiše, pomalu a s důvěrou, a sám se stává tím proudem, ve kterém pluje – ve smíření a spolupráci s čímkoli, co se tyto dny děje. Jako by člověk vedle událostí, které žije, tiše a s úsměvem plul.

Spací
Když byl člověk úplně malý, tak spát uměl. Nikdo ho to neučil. Spal, kdykoli potřeboval. Spalo mu to samo od sebe. A tato znalost v každé lidské hlavě zůstává. Spolehni se. Nesnaž se usnout. Nic nechtěj. A někdo v tobě, někdo, kdo opravdu spát umí, tě to zpátky naučí. A už teď ti ke spánku otvírá cestu. A bude dál pokračovat v té cestě tebou samým, prvním tichým uvolněním, do spánku.

Přestaň řešit
To má skoro každý člověk, že si občas vůbec nevěří. Že neví, co má dělat a jak se rozhodnout. No a? – Zastav se a přestaň řešit. Poslouchej: přichází to z dálky. Nový příběh. Nová šance. Nebraň se; otevři se, stůj a nech ji přicházet. Zaplaví tě a vezme si tě s sebou. Je jedno, co si o tom myslíš. Tak nemysli. Přestaň řešit. Přestaň řešit a jenom pluj. Protože někdo v tobě velmi dobře ví, kudy s tou šancí máš plout. Ona tě vezme s sebou – přesně tam, kde máš být. A ti lidé, kteří s tou šancí přicházejí, tě vezmou mezi sebe, do proudu řeky, který zaplavuje vyschlé řečiště. Neřiď to. Pluj – a zmizí tvé strachy. Zmizí tvá očekávání a s nimi zmizí i tvá bolest.

Zůstaň
Zůstaň. Teď chvíli zůstaň. Nechoď k tomu, co se děje okolo. Chvíli počkej. A dostaneš se zpět k sobě; k tomu, kým opravdu jsi. Do prostoru, kde nejsi tísněn událostmi. Kolem tebe může běžet tvůj strach, tvá nejistota – ale ty zůstaň. Zůstaň a jen ji pozoruj; proběhne kolem a mizí v dáli – protože ty neběžíš za ní: neřešíš. Jsi v roli pozorovatele; toho, který se jen dívá tvýma očima; toho, kdo nepodléhá – jen se dívá. Protože teď má svůj čas. Ačkoli se kolem něj točí starosti, problémy, naléhání, on se teď věnuje tomu, aby se lépe usadil, lépe se srovnal, a jenom se v klidu díval.

Slyšíš to?
Slyšíš to? Slyšíš? To jseš ty. To všechno jseš ty. Jseš, na cokoli se podíváš. Jseš to, co je venku, i to, co je uvnitř. K čemukoli vykročíš, to jseš. Jseš naděje, i její ztráta. Můžeš se učit jinak vnímat to, čeho ses bál. Můžeš se učit jít tomu, čeho ses bál, vstříc. Dovolit tomu, aby to protékalo skrz tvé vlastní dlaně. Protože ty to jseš. Ty jseš to, k čemu jdeš. Ty jseš události, které se ti dějí. Ty jseš to, co vidíš. Ty jseš to, k čemu jdeš. Ty jseš ta vlna, která přichází. A ty jseš ten břeh.

Comments are closed.